pondělí 22. srpna 2016

NatsuCon 2016

aneb druhý ročník Lýtkofestu. Protože kdokoliv stráví tři dny pobíháním po Karlínské obchodní akademii, bude mít nožky vskutku výstavní!

Jelikož jsme letos s mužem měli již klasicky na starosti titulky ke dvěma z promítaných filmů (Vlčí děti a Děti, které následují hvězdy), vysloužili jsme si na festival vstup zdarma. Tentokrát jsem si namísto pouhých korektur zkusila jeden z filmů přeložit, a jelikož ho bylo třeba i ručně přečasovat, veřejně prohlašuju, že už nikdy, nikdy, nikdy nechci Vlčí děti vidět, jakkoliv je ten snímek povedený.
Volné vstupné nám případně nabízela i Zoey, když se nás snažila zlanařit na účast v Přehlídce tradičního oblečení a krojů, ale protože se necítíme jako modelové, odmítli jsme. Doteď ovšem uvažuju, jak by to asi vypadalo, takový Astrak v "lososovém pyžamu s růžovou vestičkou a kabátkem".

Pátek

Začněme ale report klasicky od Adama, tedy od již známých dřevěných vchodových dveří. K těm jsme v pátek s Astrakem dorazili tak nějak zhruba na čas, tedy kolem čtvrté. Spokojeně jsme se přišinuli k registracím, leč přestože jsme vyplnili formulář pro přihlášení organizátorů, stejně jsme na seznamu nakonec nebyli a musel být přivolán Campari, aby náš vstup odsouhlasil, pff. Poté jsme už byli bleskově vpuštěni.

I letos se tedy, jak už jsem naťukla, NatsuCon odehrával v prostorách Karlínské obchodní akademie. Celá akce se všemi svými místnostmi, přednáškovými sály, hernami a stánky byla rozprostřena přes tři patra, nádvoří a prostory v suterénu. Všechno zmíněné je samozřejmě pospojováno mnoha a mnoha schody, viz mé překřtění akce na Lýtkofest. Přednáškové sály byly i letos pojmenovány podle historických období Japonska a dokonce i stejně rozmístěny, takže člověk po loňsku přišel na důvěrně známé místo, které je dle mého pro pořádání conů parádní.

Vyfasovali jsme bílé ne-zcela-příjemné-či-obzvláště-pohledné pásky a zbytek festivalu házeli závistivým okem po všech kamarádech, kteří měli ty fešné černé pacmanovské, což mi tak nějak připomnělo minulý ročník. Toto léto se totiž NatsuCon nesl v duchu "retro" a i takové drobnosti tomu byly patřičně uzpůsobeny. Obzvlášť stylově působily plánky dungeonu školy, i když kdyby na nich šlo poznat, co je herna a co deskovkárna nebo zdalipak je dané WC mužské, ženské či obojetné, jistě by se nikdo nezlobil. S plným močovým měchýřem se totiž příslušný záchod po patrech hledá blbě, ostatně stejně jako loni. Jinak ale grafika na jedničku – letošní natsuconovské placky byly opravdu nádherné. Jen jsem je uzřela, už jsem měla peněženku v ruce.

Fňuk.
Nejprve jsme zaparkovali u hintzua a strávili nějakou tu chvíli zabráni do rozhovoru, poté jsme si to zamířili do podzemních prostor do místnosti Edo, kde právě probíhal Oldskúlovej Dódžin – křest a debata s autory. DanQ nám představil kousky, které může čtenář v nejnovějším Dódžinu najít, a pokřtil plátek mlékem. Daný výtisk spolu s plakátem od Tomáše Salvy se poté stal předmětem krátké, leč zábavné dražby. Příhozy jsem pichlavě zahájila nabídkou jedné koruny české a poté už to jelo. Když Elda nabídla 80 Kč ve stravenkách, zamýšlel jí Astrak trumfnout dvěma těmito poukázkami, za což jsem ho málem skopla ze schodů. I tak se ale i bez jeho přispění nakonec částka vyšplhala na podobnou výši.
Ely: Jedna!
Přihazující #2: Pět!
Přihazující #3: Platí ještě halíře?
Celkově jsme si celý první den hlavně povídali s tou částí svých známých, která na NatsuCon letos dorazila. Mnoho přátel se bohužel zúčastnit nemohlo či nepřijeli, protože je nic v programu nezaujalo, takže to bylo takové zvláštní. V podstatě se všemi, s kým jsme v různém složení převážně trávili čas (Zíza, Fiš, Ratman, Zall, Fujo, Ero, Elda), jsme se shodli, že škola po celou dobu trvání conu ve srovnání s loňskem až podivně zela prázdnotou. Ne, že by to nebylo díky volnosti pohybu fajn, ale v ten pátek to bylo asi nejmarkantnější. Sem tam se kolem proploužila skupinka lidí a chvílemi jsem se přistihla, že si představuju, jak se chodbami převaluje uschlé prérijní chrastí. Bylo to tím, že tolik lidu kempovalo na lavičkách a trávníku před školou? Nebo i ostatním připadalo, že všechny zajímavě znějící přednášky připadly na sobotu, a zbývající dny nebylo moc co dělat? Či se to tak pozdávalo pouze naší věkové skupině a lidem s našimi zájmy? Kdo ví.

Sobota

Víkend mi začal zmatkováním, že se nedostanu ke svému vytouženému kusu žvance. Zatímco na Condroidu byla Japonská domácí cukrárna avizovaná na 12:30, v aplikaci pro jablíčkáře jsem doprovodný program vůbec neviděla a program na internetu zlomyslně tvrdil, že prodej začne v jedenáct. Dle hlášení přítomných slečna nakonec stánek otevřela ještě dřív. Dle Campariho jsme měli aktualizovat. A my tou dobou stáli na zastávce v Horoměřicích a čekali na zpožděný autobus. Tady ovšem podal pomocnou ruku hintzu a cukrovinky nám zakoupil a odložil. Snad se mu zželelo mé hladové maličkosti, každopádně ještě jednou děkuju. Po příjezdu jsme tak v pokestopu před školou ulovili Aerodactyla (#pokemongo) a zamířili si vyzvednout sladkou krmi. Nakonec dokonce laskominy svému senseiovi Astrakovi donesl i Roudy (děkujeme!), a tak jsme měli díky laskavosti okolí dobrého jídla na celý den. A ještě jsme si mohli i něco dokoupit, protože řádně vybavená slečna stále ještě měla nějaké pochutiny na prodej, takže paráda, naprostá vybavenost.

Nom nom!
Sobota byla, jak už jsem zmínila, klasicky tím programově nejnabitějším dnem. Lákalo nás snad všechno, mimo jiné třeba Raptorova přednáška Jak se prosadit nebo Grekův Zlatý věk a úpadek anime, ale bylo toho prostě na sobě nahuštěného moc a člověk musel selektovat. Jako první jsme tak s Astrakem nakonec zvolili Základy japonštiny a co (ne)dělat, když se učíme sami od Kuroi Yuki. Přiznávám se bez mučení, šli jsme se tam pobavit, protože ze zkušeností víme, že si takováto témata přednášek až příliš často volí přednášející, kteří toho o japonštině... nevědí příliš. Zpočátku jsme takový dojem kvůli několika drobnostem a anglické (a ještě v jednom místě chybné) transkripci použité při představování japonských abeced skutečně získali, ale když jsme se s přednášející dali v rámci jejího povídání sem tam do řeči, byli jsme rychle vyvedeni z omylu.
Kuroi Yuki ví o japonštině i nejrůznějších učebnicích hodně a má dobrý a vtipný přednes. Asi jsme ovšem bohužel společnými silami ostatní posluchače, původně nadšené rozzářené tváře, poněkud zdeptali, protože jsme v průběhu nějakých těch čtyřiceti minut došli k závěru, že dobrá metoda samostudia japonštiny u nás ani ze zahraničních materiálů není v současné době možná a minimálně do začátků je třeba lektor nebo znalý kamarád. Přednášce by sice nezaškodila pevnější struktura či více příkladů (nakonec jsme naklikávali na bakalářskou práci mé bývalé spolužačky, které se věnovala právě mimo jiné i e-zdrojům použitelným při studiu japonštiny), byla ale zajímavá, pěkně podaná a hlavně předala to kruté, leč pravdivé hlavní poselství: ono to jde samo fakt blbě a žádné zkratky neexistují.

Neuspokojeni jsme, jako hyeny, chtěli svou zlomyslnost alespoň částečně ukojit na další přednášce, zůstali jsme proto sedět a vyčkali příchodu Jacindy, která na NatsuConu opakovala svou přednášku Jak na psaní – vyšší liga. Chtěli jsme se zajít podívat už na Animefestu, ale nevyšlo nám to. Když byl proto záznam zveřejněn na Facebooku, pustili jsme si ho a... zaujal nás. Hned v prvních minutách totiž například Jacinda zdůrazňovala, jak je důležité ovládat gramatiku a stylistiku, přičemž se za ní skvěl poměrně krátký slajd, na kterém chyběly čtyři čárky. V následné diskuzi pod videem, kde jsme toto vypíchli, ještě netušíc, že hovoří s Astrakem (bohemistou), vymyslela si Jacinda mimo jiné termín "urban jazyk", ve kterém je údajně toto přípustné. Tvrdila též, že když není věta ukončena tečkou, interpunkce v ní být nemusí. Tož to nás samozřejmě tak navnadilo, že jsme se museli jít podívat naživo na NatsuConu.
Jacinda pěkně přednáší, má to všechno hezky seřazené a setřízené a podává vše srozumitelně, nicméně s některými názory, které vydává za fakta, se prostě jakožto absolventi anglické, české a japonské literatury a literárních věd vážně nedokážeme ztotožnit. Už v prvních minutách přednášky například Jacinda tvrdila, že: "Defacto všechny příběhy vycházejí ze dvou dějových zápletek a to je vztah muže a ženy, nějaká láska nebo nenávist, a boj dobra se zlem. Není tam nic jiného." Já nevím, ale co třeba Bible? Babička? Jakákoliv psychologická próza nebo třeba asi tak veškerá japonská literatura? Jacinda se zaměřila na žánr, se kterým má zkušenosti, ovšem pravidla jakž takž aplikovatelná na něj uváděla jako všeobecné pravdy. S něčím se dalo souhlasit, s něčím ne. My jsme to proto nakonec poté, co jsme zjistili, že Jacindina aktualizace přednášky spočívá nejspíš pouze v tom, že tentokrát zdůraznila, že gramatika a stylistika důležité NEJSOU, protože pakliže je dílo dobré a zaujme vydavatele, on vám to nějaký editor opraví, po chvíli vzdali a šli se raději vydýchat na čerstvější vzduch.

Přehlídka tradičního oblečení a krojů
Oběd jsme pořídili na nádvoří venku. Letos byl zařízen i stánek se zmrzlinou a vaflemi, nice touch! Astrak si pochutnal na grilovaném hermelínu a pochvaloval si. Poseděli jsme u toho v Maid café, kde se zase napojil Ratman. Milé maidky jako by byly nad zákazníky v převaze, obsluha byla tedy rychlá. K dispozici byl v místě konání i bubble tea nebo si prostě mohl člověk v případě hladu zajít do některé z blízkých restaurací či obchodů.

S plnými žaludky jsme vyšplhali do nejvyššího patra k místnosti Nara, kde měla zanedlouho začít hintzuova přednáška Conové PR aneb můj pes je lepší než váš pes! Už loni podle nás předvedl hintzu nejlepší výkon ze všech přednášejících, které se nám podařilo zhlédnout, takže jsme byli řádně natěšeni a rozhodně jsme neodešli zklamáni. Tentokráte se jednalo spíše o workshop toho, jak správně reagovat na negativní či jinak zvláštní připomínky.
hintzu: Jak zareaguješ, když ti někdo neoprávněně zkritizuje obrázek?
Ratman (nevzrušeně): Pošlu ho do prdele.
Několika jedincům před začátkem do ruky přistála barevná obálka s textem jakožto ukázka nějakého reálného zápisku, postu či emailu, ke kterému barevně korespondovala více či méně vhodná reakce organizátorů nejrůznějších festivalů. Tento list zase vyfasoval někdo jiný. Na přednášce se potom nahlas na přeskáčku četlo, vzpomínalo na historky a přemýšlelo, jak dané situace řešit jinak či lépe. I já jsem byla obšťastněna růžovou obálkou se starším kritickým textem z jistého růžového deníčku, bylo to pro mě tedy jaksi vzpomínkové a osobní. Ve výsledku jsem se smála jako degen a královsky se bavila. Astrak si totiž zahrál na mě a takřka šimkovsky zarecitoval obsah papíru, odpověď na mou kritiku četl Grek. Oba zmínění svým přednesem položili celou místnost. Bylo to celé velmi nápadité, skvěle provedené a škoda, že nevyšel čas na víc.


Tím pro nás den, co se programu týče, skončil. Byli jsme vyšťavení z horka a dusna, protože letos se sluníčko opravdu činilo. Jelikož je Nara situována pod střechou, docela nás vzduch v místnosti dodělal. Upnuli jsme se tedy k vidině teplé večeře a vydali se "domů".

Neděle

V neděli jsme plánovali vstát brzo. Poté, co jsem ovšem 12x přenastavila budík, došlo nám, že zůstane jen u plánu a žádnou ranní přednášku nestihneme. Počkali jsme si tedy až na úplný závěr NatsuConu, kdy měla jednu z posledních přednášek rashida – Tragické osudy comfort women. Bylo to velmi (smutně) zajímavé téma o nedobrovolné prostituci, opravdu jsem se poučila. Rashida přednáší skvěle, bylo to příjemné zakončení celého conu. Jen pokud bych měla být hnidopich, kterým už stejně pro všechny dávno jsem, doporučila bych nějakou revizi prezentace, která nejen, že skrývala poměrně dost chyb, ale hlavně se v ní stále dokola opakovaly informace, které potom rashida buď rychle zopakovala, nebo musela přeskakovat.
Nakonec se nám tedy podařilo zhlédnout čtyři přednášky, z nichž se nám tři líbily, to je pěkné skóre.

Jak jste si možná všimli, není toho letos ode mě zrovna nejvíce, není totiž moc o čem se rozepisovat. Letošní NatsuCon vnímám rozpačitě. Mnoho věcí se povedlo a NatsuCon pro mě i nadále zůstává oblíbenou akcí se skvělou atmosférou a báječnými lidmi, spousta se toho ovšem kazilo. Doslechla jsem se například o potížích s páskami, několik přednášek poodpadalo (mezi nimi i ty, na které jsme se těšili) a byly problémy s elektřinou (které jsme naštěstí nezaznamenali, zdravím Devyxe). Naprostou většinu festivalu jsme buď bloumali po chodbách a hledali, s kým bychom se dali do řeči, nebo někde tvořili skupinku různých tvarů a velikostí a bavili se sami. Nezbývá než doufat, že se do příštího roku podaří sehnat více kvalitních přednášejících, kteří následně skutečně dorazí, a všechno vyjde tak, jak má. Samozřejmě se zase rádi přijedeme podívat.

8 komentářů:

Nya-chan Production řekl(a)...

"Bylo to tím, že tolik lidu kempovalo na lavičkách a trávníku před školou?"

Jop. Už v pátek tam sedělo mrtě lidí, což ve spojení s tím, že v pátek bývá nejmenší nával (programu je jen trochu večer, hlavní taháky jako cosplay jsou v sobotu, do prahy dojíždí méně lidí) vede k tomu, že pátek jasně prohrává, když je hezky.

Ostatně i letošní Animefest měl štěstí na počasí a chodby, jindy přeplněné, byly náhle průchodné - byť lidí bylo více.

Grek1 řekl(a)...

Mohla by si mi prosím prozradit, který kroj je podle tebe "lososové pyžamo s růžovou vestičkou a kabátkem"? A jak si mohla odolat do nečeho podobného Astraka veřejně nenavléci. (A nevzít na sebe samozřejmě vhodnou ženskou verzi)
Jinak za sebe musím říci, že se našlo hnedle několik bodů programu, kde jsem litoval, že jsem je díky nedobrovolně protažené pracovní době v pátek, hladovějícím druhům cirkusákům v sobotu a zákeřnému přapadení horečkou v neděli neviděl. A naopak i dvě přednášky, na které jsem šel s obavami dopadly velmi dobře. Výsledkem bylo sice krátké ale přesto užití si letošního Natsuconu.

Ely řekl(a)...

Wolfii: Říkala jsem si, zda to tím nebude, díky za doplnění. Na tom AFku jsme to přikládali spíš otevření nové haly :)

Grek: To není podle mě, takhle mne lákala právě Zoey :D A co jsem koukala na zatím zveřejněné fotky, skutečně se tam něco takového objevilo. (Já ti nevím, stále si říkám, že veřejně ho můžu znemožňovat pouze já a cizí nemají nárok.)
Á, a my tě v neděli hledali, tak proto! Doufám, že už je ti lépe.

Zoey řekl(a)...

Pro všechny zvídavé čtenáře - jednalo se o korejský tradiční pánský kroj

https://scontent-amt2-1.xx.fbcdn.net/v/t1.0-9/14117853_1150203855053876_4719822480560249457_n.jpg?oh=d2fabd15c33e9ccddde54cf65064d913&oe=585674C6

Fujiri řekl(a)...

Na workshopu "Základy japonštiny a co (ne)dělat, když se učíme sami" od Kuroi Yuki jste určitě nikoho nedeptali. Alespoň já jsem natahovala uši co to šlo a snažila se pochytit každý váš postřeh a moc děkuju za tip na čtení po večerech (BP).

Ely řekl(a)...

Zoey: Děkuju za obrazový materiál :D

Fujiri: Uff, tak to jsme rádi, cítili jsme se potom zpětně poněkud nemístně a přemýšleli, jestli jsme vás třeba všechny neodradili. Samozřejmě se v případě nějakých dotazů nebo čehokoliv neváhej kdykoliv zeptat. Doufám, že z BP něco užitečného vyčteš :)

Křehká Figurka řekl(a)...

Nemůžu odolat.... Víte, co Ely dělá, když Vám slíbí, že napíše a nejenže nenapíše, ale ani neodepisuje na výzvy? ....Datluje článek z conu.
Pokud je to TO lososové pyžamo, tak i znechucený Astrak (a naprosto ponížený) by koukal mnohem líp než ostatní modelové a naprosto DOPORUČUJI, aby to jindy zkusil. Protože prostě chci vidět ten otrávený xichtík :D
Ely, na svatbu doporučuju ty mini obálky, jdou ti k vlasům. :)

Ely řekl(a)...

Šari: Tse :D A nebo to můžeš vyzkoušet ty! :D
A to je vlastně docela dobrý nápad :3

Okomentovat

Děkuju za vaše komentáře, poznámky, (Wolfiiho) trollení, kritiku, pochvaly nebo zkrátka jakýkoliv shluk písmen.

 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely