úterý 12. prosince 2017

Jak jsme pořádali večírek

Vždy, když s Astrakem něco konečně začneme zvládat, naložíme si toho víc. Tak jsme se v září rozhodli nechat se zvolit do předsednictva Japonského klubu Olomouc.

Do čeho jsem se to zase uvrtala?

Případně, když využijeme „manželský plurál“, do čeho jsme se to uvrtali? Na úvod trocha historie: když jsme nastoupili na školu, pořádal klub každou chvíli nějakou zajímavou akci či promítání, leč s tím, jak šikovný předseda dokončil školu, šlo to trochu z kopce. V posledních letech JKO stagnoval. Studenti jako by si mysleli, že když budou zvoleni, stanou se hráči jakési hry na neziskovku, přičemž udělají za rok dvě tři akce (někde po škole), budou si to moct zapsat do životopisu a považovat se za velké kluky a holky. Až loni se předsednictví ujala neuvěřitelně iniciativní Miki a konečně zase klub vykopala z hrobu.

My už ale pomalu nejsme studenti, a hlavně už jsme na to celé velcí, mohl by laskavý čtenář namítnout, tak co vůbec v předsednictvu plánujeme dělat? Nu, chtěli jsme se hlavně věnovat Japonskému jaru, měsíčnímu festivalu japonské kultury v Olomouci. Pořádně oživit promítání a ne, že by se tu zase pouze konaly ozvěny Eiga-saie – chtěli jsme vlastní promítání. Také jsme si chtěli vyzkoušet něco organizovat takřka od nuly a získat trochu nových zkušeností, jakkoliv to zní lacině. Plány tedy máme smělé, zejména do dalších let, jestli nám do toho nevleze život, jiné povinnosti či válka se Severní Koreou.

Zatím se nám docela daří. Aktuálně domlouváme dva filmy s britským producentem a snažíme se vysvětlit, že nechceme filmy zdarma a režiséra, že bychom si rádi zaplatili za filmy a režisér ať zůstane doma. Tento ročník bude menší, než bychom chtěli, protože se nestihlo zažádat o dotace, ale rozhodně větší než v uplynulých letech.

Na večírek s Pepem aneb Možná dorazí i Trump

Než ovšem přijde březen a tedy i čas na Japonské jaro, první větší věcí, kterou bylo třeba zorganizovat, byl japonštinářský večírek. Plánovali jsme to všichni snad měsíc a byla to pěkná rozcvička na akce budoucí. Všechno bylo oproti uplynulým rokům, kdy se tyhle párty konaly ve Velké učebně za doprovodu hudby z něčího notebooku, poněkud složitější. Bylo třeba domluvit a vyzdobit prostory, sehnat DJe, fotografku, věci do fotokoutku, do tomboly, zorganizovat pasování… vyrobit plakáty, tematickou výzdobu, pozvánky (které se poslední roky rozdávají pouze ze zdvořilosti, protože se už stalo tradicí, že se z profesorského sboru nezúčastní nikdo).


Nicméně to byla ohromná psina, protože jsme se rozhodli, že téma večírku bude „memes“. Jak ty japonské, tak mezinárodní, tak také české a rovněž i čistě KASovské. To se odrazilo na všech aspektech celé párty od propagačních plakátů v Comics Sans až po kostýmy. Kdyby nám katedra nakonec neodmítla zapůjčení promítačky, mohl být i rickroll. Drobnou tematickou výjimkou bylo pasování, které jsme navrhli v duchu „příprava prváků na budoucí studium a zaměstnání“. Proběhlo v pěti bodech:

1) Nejprve se museli připravit na konzumaci různorodých věcí, jež kolikrát půjdou nazvat jídlem pouze okrajově, tím, že pozřou slanou lékořicovou rybičku. Upřímně jsme se báli, že nám tam někdo hodí šavli a že jsme možná měli na místo přistavit též blicí lavor, ale přestože to u dvou jedinců vypadalo dosti nahnutě, obešlo se to bez nehod.

2) Studenti museli ovládnout nezbytnou schopnost vyseknout přesně 90° úklonu. Pro potřeby přesného zhodnocení jejich výkonu jsme měli připraven velký kartonový úhloměr.

3) Prváci se museli naučit schopnost, kterou v budoucím studijním i profesním životě jistě využijí: nikdy neodporovat výše postavenému, ani kdyby tvrdil sebevětší hovadinu. Proto měli za úkol přesvědčivě zopakovat například následující tvrzení vyřčená jejich senpaii:
  • 2 + 2 je 5.
  • Delfín je ryba.
  • Věk je jen číslo.
  • Život je fér.
  • Do státnic toho Gendžiho dočtu.
  • Kalousek může za 11. září.
  • Země je placatá.
  • Aštar Šeran nás všechny spasí.
  • Dárky nosí Ježíšek.
  • S poctivostí nejdál dojdeš.
  • Gendži je slušný mladý muž.
  • Za komunistů bylo líp.
  • Magistr se na japonštině studuje dva roky.
  • Konexe nejsou všechno.
  • UPOL vás naučí myslet.
  • Překládání vás uživí.
  • Článek "Hitler je gentleman" byl vlevo dole. 
  • Tomio Okamura to dělá pro lidi, ne pro peníze.
  • Japonská literatura je tematicky i stylově rozmanitá.  
  • Titul vám pomůže ke zlepšení kvality vašeho života.
  • Haiku dává v překladu větší smysl než v originále.
  • Ke státnicím existují otázky. A dokonce vypracované.
4) Studenti se museli připravit na to, že potenciálnímu zaměstnavateli budou tvrdit, že umí japonsky mnohem lépe, než je reálu pravda. Ukázali jsme jim složitou větu z encyklopedie rostlin či Zločinu a trestu, tedy jeden velký clusterfuck neznámých znaků, vylíčili jim pravděpodobný (či méně pravděpodobný) scénář z firemního života a oni museli věrohodně přetlumočit zprávu, o které se domnívali, že se snad na papíře nachází, ale tak jako tak by ji nebyli schopni přeložit.

5) Za tohle všechno se sluší krásně poděkovat předsednictvu, že je tak ochotně týralo.

Plány byly veliké, realita je však z části zhatila. Jednak jsou prváci lemry líné a ani veškeré naše memy je nedonutily na večírek dorazit (přišlo jen nějakých 20 kousků, jež budiž pochváleny), za druhé se celý zbytek sálu choval jako… začíná to na "h" a končí na "ovada". Přes opakované žádosti slušné i méně slušné se prostě odmítali ztišit a pasování nových studentů vnímat, kvůli čemuž jsme ani my, kteří jsme seděli dva metry od pasovaných, neslyšeli takřka nic. A když byli nakonec požádáni, aby prvákům zatleskali, nezvedl ruce ani jediný. Přiznám se, že jsme z toho byli pořádně zaskočeni a minimálně já s Astrakem rovněž poměrně zhnuseni.


Následně se na místě rozjela párty a při slosování tomboly, jehož jsme se tedy už neúčastnili, dokonce studenti prý vnímali. Jakmile šlo o jejich peníze a možné ceny, očividně se návštěvníkům vrátilo slušné chování. Vždyť taky aby ne, mohli vyhrát tak skvělé ceny, jako například: „nápoj pro velké kluky“ (Rychlé špunty), „nápoj pro velké kluky a holky 2.0 (Capri Sonne), „get the animu look“ (řasenka z Japanu), „klíčenku z čínské pohádky“ (Maruko-čan klíčenka), „generické omalovánky“ (manga), „fanfikce starého weeba“ (česká žaponérie), „energii sbalenou na cesty“ (pytel uhlí), „kapesní zklamání“ (drobná čokoládka) a mnoho, mnoho dalšího – od úplných blbostí typu krabicové víno až po pravý fúrin. Nakonec tedy měli všichni z celého večírku převážně dobrý pocit, snad i návštěvníci. Do budoucího roku nás to poučilo v tom, že je třeba mít ještě hlasitější mikrofony a případně sehnat roubíky.

Hrál se rovněž turnaj v džankenu, tedy kámen-nůžky-papír, jehož hlavní cenou mělo být máslo. Tak dlouho jsme si z toho másla dělali legraci, až jsme v den večírku zjistili, že ho v obchodě prostě nemají. Výhrou se proto stala „zlatá cihla“, tedy balení Zlaté Hané.

That's All Folks!

Ohlasy byly nulové. Nikdo nám nenadával, že to stojí za starou bačkoru, nikdo po nás neházel rajčata, ba ani žádný popuzený email jsme si nevysloužili. Večírek proto, snad oprávněně, považuju za povedený. Tato vánoční párty byla ovšem jen jedna z prvních událostí z naší dílny. Pakliže v průběhu tohoto školního roku dorazíte na některou z akcí Japonského klubu, můžete zahlédnout růžovovlasou Ely a zlého Astraka. A všechny další šikovné duše, které letos klubu předsedají, či dokonce vládnou, i když aktuálně až ze vzdáleného Japonska!

P. S. Ano, vidíte správně. Actually jsem po sedmi měsících napsala článek. Stále žiju. Jupí.

2 komentáře:

Peťa řekl(a)...

Začala jsem letos studovat v Olomouci (sice ne japonštinu), ale těším se na Japonské jaro. Sním o tom, že se na něj podívám od té doby, co čtu tvůj blog. A to už nějaký rok bude :D

Ely řekl(a)...

Peťa: Doufám, že Jaro splní veškerá tvá očekávání! :) Je s tím nechutně mnoho zařizování a vzhledem k tomu, že některé strany neodpovídají, zatímco jiné požadují odpověď závislou na prvních zmíněných, jsem sama zvědavá, jak to všechno vyjde :D

Okomentovat

Děkuju za vaše komentáře, poznámky, (Wolfiiho) trollení, kritiku, pochvaly nebo zkrátka jakýkoliv shluk písmen.

 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely